Racionalita rovnováhy

Na dobu Covid-ovú (ale aj väčšinu našich tzv. slobodných rokov), ako stvorené hoc napísané pred viac ako 30 rokmi Petrom Pithartom (vtedy disidentom) pri príležitosti študentských protestov 17. novembra 1989 v novembri 1989:

🤲

„Všichni jsme víceméně zhloupli. Je bohužel příliš snadné mít pravdu proti tak neodpovědné a nekompetentní moci, jak u nás vládne. To je pravda dosažená docela zadarmo. Obávám se, že i my jsme zkorumpovaní – neodpovědností, kterou nám vnutili, kterou jsme si nechali vnutit. Mezi zvoláním „Máme toho dost“ a výzvou „Ať žijí naše lesy“ lze v průvodu na Václavském náměstá ujít jen pár kroků. Ve skutečnosti povede od znechucení k záchraně lesů dlouhá cesta bolestného přemýšlení, přehodnocování hodnot, obtížného politického zápasu a rozumného hospodaření, o němž dnes ani nevíme, co to je. Nemylme se, zatím jsme jen něco mezi rozptýlenými reptaly a rozjařenými, byť stotisícovým davem.“

„Volání po právech a svobodách má smysl jen tehdy, budeme li ochotni udělat pro ně víc, než po nich volat, ba víc, než nechat se pro ně mlátit pendreky. Nelze si je nechat udělit ústavou či lepšímy zákony. Práva a svobody jsou vcelku až vzácným plodem takových vztahů mezi lidmi, které spočívají v sebekázni, slušnosti a odpovědnosti, na respektování práv a svobod každého druhého.„

„Práva jsou jen bezmocným ornamentem, chybí-li sdílené vědomí povinností. Bez smyslu pro povinnosti vůči sobě navzájem a vůči všemu, co nás přesahuje, jsou práva a svobody zase jen revolučním pokřikem. Nedejme se mýlit tím, že moc tvrdí něco zdánlivě podobného. Moc zná jen naše povinnosti ke svým oprávněným úřadům. My musíme vědět o těch, které nás zavazují vůči bližním, vůči těm, kteří tu žili, přemýšleli a pracovali před námi, vůči těm, kteří příjdou po nás. Možná jsou i dalekosáhlejší přesahy, přemýšlejme o tom.“

„Ptáme se jak mohli tak hluboko klesnout. Je pošetilé ukazovat přitom pořád nahoru, tam kde sedí – oni. Zkoumejme bedlivě a bezpředsudečně naši novější i starší historii: na mnoho dnešních problémů jsme si zadělali už dříve, dokonce ještě když „oni“ tu nebyli. Že takové zkoumání povede k deziluzím, ke strátě zbylého národního sebevědomí a sebeúcty? Nic z toho nelze stavět na shnilých věncích. Čerpejme sebevědomí a sebeúctu z odvahy potýkat se s nepříjemnými pravdami. Založit samostatný stát se podařilo Masarykovi právě proto, že to dělal po celá desetiletí svého univerzitního působení. Ostatně žádná ostrá hranice mezi „my“ a „oni“ neexistuje. Přemýšlejme o tom, jak i my se s nimi vezeme, jak na poměrech, které slovy odsuzujeme, ve skutečnosti parazitujeme, v čem jsme si nechali bez většího odporu vnutit jejich neodpovědnost, jejich neslušnost, jejich lenost, ano i tu myšlenkovou.„

„Téma „oni„ už není vůbec zajímavé, ale ne vždy příjemné téma je „my„, tedy také náš úpadek, naše pokleslosti, všechno to, co jim umožnilo vládnout tak dlouho této zemi. Vyvarujme se opojivého radikalizmu.„

„Není umění sepsat požadavky. První den se napíše jeden, druhý přijdou další čtyři, třetí den je jich plný papír. Sepsat takový seznam přání a stížností je lehké. Těžší je seřadit je tak, aby splnění prvního usnadnilo dosáhnout i druhého, aby v pátém byl už vlastně obsažen požadavek šestý a zčásti sedmý. Chovejme se politicky, mysleme totiž na naše dnešní a zítřejši spojence a hlavně na naše dnešní a zítřejší protivníky. Je-li pořadí požadavků dobře přemyšleno, jsou pak jako kostky domina a stačí přijít s tím prvním, pro který jsou skoro všichni. Nepředbíhejme.“

„Nedokážeme-li být už dneska chytří, nabuďme alespo¨ň hloupí. Jen při tom všem nezapomeňme na požadavky, které musíme klást sami na sebe. My jsme otevřený problém, oni jsou už jen neodklizenými exponáty jednoho nudného oddělení muzea stalinizmu. My jsme problém. proto když jednáme, nezapomeňme myslet. Dokud nás nebolí hlava, myslíme málo.“

👏 PPL