Založ si blog

Ukrajina od kniežaťa cez bolševika k fašistovi.

Starovek a stredovek
Kniežatstvá Kyjevskej Rusi (1054 – 1132)
Osídlenie dnešnej Ukrajiny je doložené od 5. tisícročia pred. n. l., z ktorého pochádzajú nálezy artefaktov tripolskej kultúry. V staroveku bol juh Ukrajiny perifériou antického sveta: existovalo tu kráľovstvo Skýtov, o ktorých živote podáva správu grécky historik Hérodotos; na Kryme a na pobreží Čierneho mora vznikali grécke a neskôr gótske kolónie. Stredná a severozápadná Ukrajina je potom oblasťou etnogenézy Slovanov.
V roku 882 Novgorodský knieža Oleg ovládol Kyjev, ktorý predtým platil tribút Chazarskej ríši, a tak sa na území dnešnej Ukrajiny, Ruska a Bieloruska sformoval prvý východoslovanský štát, Kyjevská Rus. Zjednotení Slovania potom dobyli hlavné mesto Chazarov. Jeho najvýznamnejší panovník Vladimír I. prijal v roku 988 kresťanstvo. Po rozpade štátu vzniklo niekoľko samostatných kniežatstiev; na západe bolo najdôležitejšie Haličsko-volynské kniežatstvo, zatiaľ čo juh dnešnej Ukrajiny bol osídlený kočovnými kmeňmi Polovcov.
Počas 13. storočia došlo k postupnému obsadeniu časti samostatných kniežatstiev tatárskymi (mongolskými) nájazdníkmi. Kyjev bol spustošený v roku 1240 Mongolmi a centrum Rusi sa neskôr presunulo na sever. Celá oblasť sa dostala pod vplyv novosformovanej tatárskej Zlatej hordy; len na západnú časť dnešnej Ukrajiny tatárska moc neprenikla. Západná časť Ukrajiny bola od konca 14. storočia súčasťou Poľska (Podolie, Červená Rus, časť Volyne). Valná časť Ukrajiny sa s úpadkom Zlatej hordy stala suverénnou súčasťou Litovského veľkokniežatstva. Na juhu sa vytvoril Krymský chanát a východ sa dostával pod vplyv Moskovskej Rusi.
Medzi Poľskom, Ruskom a Osmanskou ríšou
V roku 1569 došlo k uzavretiu Lublinskej únie; územie Ukrajiny, ktoré patrilo pod Litvu (približne po rieku Dneper), bolo v rámci Poľsko-litovského štátu prevedené priamo pod Poľské kráľovstvo. Ukrajinská šľachta získala v Poľsku rovnaké práva aké prislúchali poľskej šľachte. Významné bolo osídlenie záporožských kozákov s centrom na Siči, v ktorej sa sústreďovali ľudia z rôznych sociálnych vrstiev, najmä však poddaných, ktorí sem utiekli pred feudálnym útlakom. Záporožci vytvárali vojenské nárazníkové pásmo v oblasti Divokých polí, susediacich s Krymským chanátom. Krymskí Tatári a Nogajci, vazali osmanského sultána, podnikali takmer každý rok lúpežné vpády, ktoré zabraňovali trvalejšiemu osídleniu južnej a východnej Ukrajiny.
Niektorí historici odhadujú, že pri nájazdoch obávanej krymskotatárskej jazdy, medzi 15. a 18. storočím bolo odvlečených a predaných do otroctva v Osmanskej ríši až 3 milióny ľudí.[5]
Chmeľnyckého povstanie
Bohdan Chmeľnyckyj, kozácky hajtman a zakladateľ prvého štátu kozákov
V roku 1648 došlo po niekoľkých menších búrkach na Ukrajine k veľkému kozáckemu povstaniu, ktoré vzišlo zo Záporožskej Siče, a ktoré viedol Bohdan Chmeľnyckyj. Tomu sa podarilo v spojenectve s Krymskými Tatármi v niekoľkých bitkách poraziť poľské vojská, čo viedlo k vzniku Kozáckeho hajtmanátu, ktorý je zvyčajne vnímaný ako predchodca Ukrajiny. Porazený bol však už v roku 1651 v bitke pri Berestečku. Chmeľnyckého povstanie bolo sprevádzané protižidovskými pogromami, ale aj vraždením Poliakov, najmä šľachticov.V roku 1654 sa potom obrátil o pomoc k ruskému cárovi Alexejovi. Perejaslavská dohoda ale znamenala stratu suverenity pre ukrajinské územia. Boje potom s podporou Moskovskej Rusi proti Poľsku pokračovali ďalej a skončili až v roku 1667 mierom v Andrušove.


Haďačská únia
Bitka pri Poltave v roku 1709
Po smrti Chmeľnyckého, Poľsko-Litovská únia dospela ku kompromisu s ukrajinskými Kozákmi tzv. Dohodou z Haďače dňa 16. septembra 1658. Tá ustanovila novú Úniu, schválenú poľsko-litovským snemom 12. mája 1659, ako trojčlennú (Poľské kráľovstvo, Litovské veľkokniežatstvo a Hajtmanská Rus) a zaručila záporožským Kozákom, t.j. Ukrajine, tradične nazývanej Rusou, rovné postavenie voči Poľskému kráľovstvu a Litovskému veľkokniežatstvu, s vlastnými úradmi – maršalkom (premiérom), vojskom a najvyšším súdom. Táto dohoda tiež ustanovila náboženskú rovnoprávnosť pre pravoslávie. Vzhľadom k neskorším vojnovým udalostiam v Poľsku vrátane švédskej potopy a vojny s Ruskom a tiež z druhej strany vzbury Kozákov proti Ivanovi Vyhovskému, ktorý dohodu z Haďače uzatváral, nebola táto dohoda v skutočnosti naplnená.
Po rokoch nepretržitého bojovania bola potom v roku 1667 dohoda nahradená poľsko-ruskou zmluvou Andrusovo, ktorá rozdelila ukrajinské územie medzi Poľsko-litovskú úniu a Ruské cárstvo. To bolo vtedy rozdelené podľa rieky Dneper.


Delenie Poľska a pripojenie k Ruskej ríši
V Poľsku dochádzalo k vnútorným rozbrojom a svoju úlohu zohralo aj vzopätie porobených národov, najmä na Ukrajine. Pri delení Poľska v rokoch 1772 – 1795 bola k Ruskej ríši pripojená aj väčšina pravobrežnej (strednej a západnej) Ukrajiny okrem Haliče a Bukoviny, ktoré v roku 1772 získala habsburská monarchia. Ukrajina však stratila aj len náznak akejkoľvek autonómie, najmä po zániku Záporožskej Siče v roku 1775.
Koncom 18. storočia bola tiež zlikvidovaná tatárska a turecká moc na juhu a cárovná Katarína II. Veľká a jej poradca knieža Potemkin založili v novodobytej tzv. Novej Rusi niekoľko významných miest, napríklad Odessu a Jekaterinoslav.
Obdobie 19. storočia bolo dobou tvrdého národnostného útlaku zo strany Ruskej ríše a zároveň dobou ukrajinského národného obrodenia, spočiatku kultúrneho, neskôr aj politického. Tieto snahy sa po cárskych represiách a zákaze používania ukrajinčiny v roku 1876 sústredili predovšetkým do habsburskej časti krajiny, kde bol oveľa liberálnejší režim.
Súčasne sa, hoci pomaly, rozvíjalo aj hospodárstvo, začalo sa s výstavbou železničnej siete a masívnou ťažbou uhlia; rýchlo rástli mestá, najmä Kyjev a Charkov.


Prvá svetová vojna a snaha o nezávislosť

Poľské jednotky vstupujú do Kyjeva v máji 1920 počas poľsko-sovietskej vojny, v ktorej Ukrajinská ľudová republika bojovala na strane Poľska proti boľševikom
Ku koncu prvej svetovej vojny a v priebehu ruskej občianskej vojny bolo na časti ukrajinského územia zostavených niekoľko ukrajinských vlád. Prvá ukrajinská republika, Ukrajinská ľudová republika (UNR), existovala v rokoch 1917 – 1920. Prakticky bola len bojujúcou stranou v rámci ruskej občianskej vojny a zanikla pod náporom ruských boľševikov. Západoukrajinská ľudová republika (ZUNR) existovala v rokoch 1918 – 1919 a po celý čas svojej krátkej existencie viedla boj proti poľským jednotkám a zanikla pod náporom poľských a rumunských vojakov. Obe časti sa 22. januára 1919 nakrátko zjednotili (Akt Zluky). Z praktického hľadiska išlo len o symbolický akt. Už vo februári 1919 boľševici dobyli Kyjev a Ukrajina tak upadla do chaosu. Nakoniec obe časti štátu bojovali nezávisle na sebe svoje vlastné vojny. Západná časť sa musela potýkať s inváziou Poliakov, zatiaľ čo zvyšok Ukrajiny bojoval na východe s ruskými boľševikmi.
Prvým ukrajinským prezidentom bol historik, literát a filozof Mychajlo Hruševskyj. Vedľa boľševikov a bielogvardejcov tu boli anarchisti (Nestor Machno), nacionalisti (Symon Petliura) a hajtman Pavlo Skoropadskyj. Tiež sa tu bojovalo najdlhšie. V boji o národnú samostatnosť boli Ukrajinci porazení: západná Ukrajina sa v rokoch 1920 – 1921 stala súčasťou druhej poľskej republiky a v roku 1922 sa Ukrajinská SSR stala jednou zo zakladajúcich republík Sovietskeho zväzu s hlavným mestom vo východoukrajinskom Charkove, ktoré bolo v roku 1934 prenesené do Kyjeva. V rokoch 1926 – 1940 existovala v rámci Ukrajinskej SSR autonómna republika Moldavcov.
V roku 1929 sa vo Viedni uskutočnila konferencia Ukrajincov, ktorí emigrovali z vlasti. Títo založili Organizáciu ukrajinských nacionalistov (OUN), ktorá sa usilovala o samostatný ukrajinský štát (často násilnou formou) a významne zasahovala jej do ďalšieho osudu .

Sovietska éra
Ukrajinská sovietska socialistická republika bola jednou z pätnástich zväzových republík Sovietskeho zväzu, obývaná hlavne Ukrajincami. Vznikla 10. marca 1919, pričom do ZSSR vstúpila 30. decembra 1922 a názov „Ukrajinská sovietska socialistická republika“ niesla od roku 1936. V dôsledku rusko-poľskej vojny prišla Ukrajina o západnú časť svojho územia, ktoré pripadlo Poľsku. Tak isto pripadli aj časti Ukrajinskej SSR, napríklad mesto Tahanrih (dnes Taganrog), RSFSR počas rôznych zmien administratívneho delenia v 30 rokoch. Po anexii Sovietskeho zväzu do východných častí Poľska v roku 1939 získala Ukrajinská SSR časť svojich západných území späť. Počas druhej svetovej vojny bola dva roky väčšina Ukrajiny okupovaná nacistickým Nemeckom, ktoré tu zriadilo tzv. Ríšsky komisariát Ukrajina. Nemecké jednotky boli z krajiny vytlačené v priebehu roku 1944. Po druhej svetovej vojne získala Ukrajinská SSR územie Podkarpatskej Rusi od Česko-Slovenska a v roku 1954 získala Krym, ktorý bol predtým ruský, a ktorý bol administratívne pričlenený k Ukrajine. Nezávislosť od ZSSR Ukrajinská SSR vyhlásila 24. augusta 1991 a 26. decembra toho istého roku oficiálne vznikla nezávislá Ukrajina.Rovnako ako ostatné zväzové republiky mala vlastnú ústavu aj symboliku a ako jedna z mála republík ZSSR bola tiež zastúpená samostatne aj v OSN (vlastné zastúpenie mala ešte Bieloruská SSR).

Postsoviecka éra -samostatnosť


Tak šel čas s Ukrajinou. Generál Pelz vytáhl data. Zbytek na čtenáři
02.03.2022 6:01 | Analýza
Případ Ukrajina od roku 1990 do současnosti očima dat a milníků jejích moderních dějin. Tak lze nazvat přehled, který pro ParlamentníListy.cz vypracoval ředitel Vojenského zpravodajství v letech 1996-2001 a pozdější velvyslanec v Afghánistánu, generálmajor v záloze Petr Pelz.


Chronologie
Některé důležité okamžiky a skutečnosti, shrnutí faktů, které pokládám za důležité. Možná, že jsem některé podstatné v rychlosti opomenul a jiné, ve snaze o přehlednost, vynechal. Vyzývám statečného čtenáře, který se dostal až na konec, aby si závěry udělal sám.


16.7.1990 – Deklarace státní suverenity Ukrajiny
V kapitole IX – Vnější a vnitřní bezpečnost, nalezneme prohlášení: „Ukrajinská SSR slavnostně vyhlašuje záměr stát se permanentně neutrálním státem, bez účasti ve vojenských blocích, a dodržovat tři principy bez jaderných zbraní – nezískávat, neprodukovat a nenakupovat nukleární zbraně.“
1990 – při rozhovorech o sjednocení Německa se presidentovi SSSR Michailu Gorbačovovi dostává ujištění o tom, že NATO se nepohne ani o palec na východ; těchto ujišťování se dostává i dalším představitelům SSSR, a v dalších letech RF.
24.8.1991 – Deklarace nezávislosti Ukrajiny
25.12.1991 – Zánik SSSR
5.12.1994 – Konference OBSE v Budapešti; přistoupení Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny k Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Ukrajina se takto vzdala jaderných zbraní (byly na jejím území, ale ovládala je vždy Moskva) za bezpečnostní záruky slíbené jí Ruskem, USA a Velkou Británií
12.3.1999 – ČR, Polsko a Maďarsko oficiálně vstupují do NATO
24.3.1999 – bez rozhodnutí RB OSN začíná NATO pod vedením USA bombardovat Srbsko, kampaň trvá 78 dnů
7.5.2000 – Vladimír Putin se stává presidentem RF
7.10.2001 – bez rozhodnutí RB OSN vstupují vojska USA a NATO do Afghánistánu
13.6.2002 – USA odstupují od smlouvy o nerozmisťování systémů protiraketové obrany (ABM)
19.3.2003 – bez rozhodnutí RB OSN zahajují USA válku v Iráku
2004 – Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, Slovinsko členy NATO
Listopad 2004 – leden 2005 – Oranžová revoluce v Kyjevě ve prospěch pro-západních sil
2005 – úvahy vlády USA na rozmístění komponentů „protiraketového štítu“ v Evropě se konkretizují
Únor 2007 – Putin pronáší zásadní projev na bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde navrhuje vytvoření nového bezpečnostního uspořádání v Evropě
2 – 4.4.2008 – summit NATO v Bukurešti rozhoduje o přijetí Chorvatska a Albánie; presidentu Bushovi se nepodaří přesvědčit spojence, aby byla přijata též Ukrajina a Gruzie
Srpen 2008 – gruzínský president Saakašvili chtěl vojensky připojit Abcházii a Jižní Osetii, které v dobách SSSR byly začleněny v rámci Gruzie. V těchto republikách byly rozmístěny ruské jednotky na udržení míru. Několik ruských vojáků bylo při útoku Gruzínců zabito. Ruská armáda zasáhla, a boje byly ukončeny během několika dnů. Rusko uznává nezávislost těchto států.
2009 – Chorvatsko a Albánie členy NATO
19.3.2011 – letectvo Francie, Velké Británie a USA překračují mandát RB OSN při leteckých útocích na Libyi
2012 – nejpozději od tohoto roku působí speciální síly USA a Velké Británie v Sýrii proti legálnímu presidentovi Basharu Assadovi, přičemž vyzbrojují opozici, drtivou většinou různé skupiny al Qaida
2013 – demokraticky zvolený president Ukrajiny Viktor Janukovič odolává zvýšenému tlaku z Washingtonu i Moskvy
Listopad 2013– Janukovič pozastavuje přípravy asociační dohody s EU, v Kyjevě začínají nepokoje
13.12.2013 – v National Press Club ve Washingtonu náměstkyně MZV USA Victoria Nulland veřejně prohlašuje, že USA od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny 1991 přispěly na „rozvoj demokratických institucí, a schopností šíření občanské společnosti …atd.“ více než 5 miliard USD
Leden, únor 2014 – nepokoje v Kyjevě sílí
4.2. 2014 – na youtube se objevil „slavný“ Fuck EU telefonát Victoria Nuland – velvyslanec USA v Kyjevě Geoffrey Pyatt. Rozebírají spolu, kdo může a kdo nesmí být v příští ukrajinské vládě. K největším krveprolitím docházelo 18. – 23.2.2014, odstřelovači zabíjeli ze střech vzdálených budov jak demonstranty, tak policisty, a to z míst, které byly pod kontrolou „revolucionářů“. Odstřelovači byli Gruzínci, kteří do Kyjeva přijeli na příkaz bývalého presidenta Gruzie Michaila Saakašviliho
21.2. 2014 – polský MZV Radoslav Sikorski, německý MZV Frank Steinmeier, Eric Fournier (ředitel sekce vých. Evropy francouzského MZV) za přítomnosti ruského ombudsmana Vladimira Lukina a velvyslance Michaila Zarubova podepsali dohodu o předčasných volbách, které proběhnou pod kontrolou OBSE. Do té doby má Janukovič zůstat ve funkci. Ještě téhož večera však Janukovič prchá do Charkova, pak tráví asi týden na Krymu, pak odjíždí do Ruska. Co se asi stalo 21. večer, když bylo vše konečně vyřešeno? Americké fuck EU v přímém přenosu. Následně se mění president, vláda i parlament. Bezpečnost zajišťují neonacistické bojůvky Pravého sektoru a praporu Azov. Ukrajina se stává jediným státem na světě, kde neonacistické oddíly jsou integrální součástí systému národních ozbrojených sil. Nová vláda signalizuje svůj úmysl žádat o přijetí do NATO16. březen 2014 – koná se referendum na Krymu, pro připojení k Rusku hlasovalo 96% voličů, při účasti 83%.
6.4.2014 – vypuká občanská válka na Doněcku, v Luhansku
2.5. 2014 desítky pro-ruských demonstrantů záměrně upáleny zaživa v Domě odborů v Oděse
17.7.2014 – sestřeleno malajsijské letadlo MH/MAS 17 nad Doněckou oblastí. Západ obviňuje Rusko, to vinu popírá, jednoznačné důkazy neexistují, což je zvláštní. Vině Ruska nevěří ani Malajsie
5.9.2014 – „Minsk I“ jednání mezi ukrajinskou vládou a představiteli doněcké a luhanské oblasti pod záštitou představitelů OBSE, Německa, Francie a Ruska
12.2.2015 – „Minsk II“. Poté, co Minsk I nebyl plněn, došlo k další dohodě. Jejími nejpodstatnějšími aspekty bylo příměří mezi vládními jednotkami a separatisty, a přechod na federalizaci Ukrajiny. Vládní jednotky – a následně bránící se separatisté – příliš příměří nedodržovaly, konkrétní jednání o federalizaci nikdy vláda v Kyjevě nezahájila; Francie, Německo i USA od toho ukrajinskou vládu prokazatelně odrazovaly. Opět, všechno mohlo být vyřešeno roku 2015
1.10. 2015 – Rusko zahajuje vojenskou operaci v Sýrii proti islámským teroristům na podporu presidenta Bašára al Asada, do země vstupuje na presidentovo pozvání
14.3. 2016 – Rusko zahajuje stahování vojsk ze Sýrie
2017 – Černá Hora v NATO
2017 – USA počíná vyzbrojovat Ukrajinu účinnějšími zbraněmi, např. protitankovými střelami Javelin. Proti komu?
2016, 2018 – rozmístěny raketové základny NATO v Rumunsku a Polsku. Proti komu?
2.2.2019 – USA odstoupily od smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF)
2020 – Severní Makedonie v NATO
20.11.2020 – USA odstoupily od smlouvy o otevřeném nebi

  1. březen 2014 – koná se referendum na Krymu, pro připojení k Rusku hlasovalo 96% voličů, při účasti 83%.
    6.4.2014 – vypuká občanská válka na Doněcku, v Luhansku
    2.5. 2014 desítky pro-ruských demonstrantů záměrně upáleny zaživa v Domě odborů v Oděse
    17.7.2014 – sestřeleno malajsijské letadlo MH/MAS 17 nad Doněckou oblastí. Západ obviňuje Rusko, to vinu popírá, jednoznačné důkazy neexistují, což je zvláštní. Vině Ruska nevěří ani Malajsie
    5.9.2014 – „Minsk I“ jednání mezi ukrajinskou vládou a představiteli doněcké a luhanské oblasti pod záštitou představitelů OBSE, Německa, Francie a Ruska
    12.2.2015 – „Minsk II“. Poté, co Minsk I nebyl plněn, došlo k další dohodě. Jejími nejpodstatnějšími aspekty bylo příměří mezi vládními jednotkami a separatisty, a přechod na federalizaci Ukrajiny. Vládní jednotky – a následně bránící se separatisté – příliš příměří nedodržovaly, konkrétní jednání o federalizaci nikdy vláda v Kyjevě nezahájila; Francie, Německo i USA od toho ukrajinskou vládu prokazatelně odrazovaly. Opět, všechno mohlo být vyřešeno roku 2015
    1.10. 2015 – Rusko zahajuje vojenskou operaci v Sýrii proti islámským teroristům na podporu presidenta Bašára al Asada, do země vstupuje na presidentovo pozvání
    14.3. 2016 – Rusko zahajuje stahování vojsk ze Sýrie
    2017 – Černá Hora v NATO
    2017 – USA počíná vyzbrojovat Ukrajinu účinnějšími zbraněmi, např. protitankovými střelami Javelin. Proti komu?
    2016, 2018 – rozmístěny raketové základny NATO v Rumunsku a Polsku. Proti komu?
    2.2.2019 – USA odstoupily od smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF)
    2020 – Severní Makedonie v NATO
    20.11.2020 – USA odstoupily od smlouvy o otevřeném nebi
    Prosinec 2021 – Rusko, nejprve diplomatickou cestou a pak veřejně, předává Spojeným státům a NATO, svoje požadavky a návrhy. Nejpodstatnějšími požadavky je to, aby USA ukončily rozšiřování NATO na východ – včetně Ukrajiny – a aby nerozmisťovaly v blízkosti ruských hranic prvky raketových základen. Nebudou-li USA v reálném čase pozitivně na nejdůležitější ruské požadavky reagovat, bude RF nucena přistoupit k nespecifikovaným vojensko- technickým opatřením
    Leden 2022 – USA i NATO odmítají tyto nejdůležitější ruské požadavky, a zvyšují stavy vojsk NATO ve východní Evropě a zintenzivňují dodávky zbraní na Ukrajinu. Proti komu?
    19.2. 2022 – president Zelenský na bezpečnostní konferenci v Mnichově prohlašuje, že Ukrajina zvažuje odstoupit od smlouvy o nešíření jaderných zbraní; jinými slovy zvažuje získat jaderné zbraně. Proti komu?
    24.2. 2022 – Ruské ozbrojené síly zahajují bez rozhodnutí RB OSN vojenskou operaci na Ukrajině. Jejím cílem je „osvobození lidu od kyjevského režimu, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“

Texty sú z originálu v pôvodnom znení bez úprav .

VEGET 6.3.2022

Green Deal, nádej budúcnosti alebo kolosálny podvod EU?

24.06.2022

(Od doby kedy sa v polovici minulého storočia zišiel Rímsky klub a zverejnil svoje skúmaním a analýzou podložené tvrdenia, vieme o rizikách spojených s konaním ľudí v modernej tzv. priemyselnej ére, devastačnými zmenami globálnej klímy s doslova kataklizmatickými dôsledkami na naše životné prostredie.) V USA svojho času pod vodcovstvom svojho prezidenta Roosevelta na [...]

Univerzálna pravda neexistuje.

19.06.2022

Uverejnené presne pred dvomi rokmi na mojom FB statuse. Som človek ako sa hovorí, napáchnutý do morku kostí fyzikou a filozofiou a je to podľa mňa tá správna kombinácia znalostí na takéto konštatovanie. Ale na toto poznanie nie je treba žiadnu školu, len ako sa u nás hovorí, sedliacky rozum. Akékoľvek poznanie je vždy „definované“ históriou či procesom ako sme [...]

To nás čeká! Sociální vzpoury, válka bohatých a chudých …

17.06.2022

(Desítky let bádání profesora Budila, hodně mrazivé čtení.) Reportáž Pretože považujem za dobré a dôležité citovať aj názory iných, dnes preberám reportáž o knihe českého antropológa z Filozofickej fakulty Západočeskej univerzity v Plzni Ivo T. Budila. Morální potenciál je stejný ve všech společnostech, ale to, co se liší, je kognitivní síla. „A kdykoli v [...]

nehoda

Na diaľnici D2 sa pri nehode zranilo 8 osôb vrátane dieťaťa

25.06.2022 14:50

Na mieste zasahovali zdravotní záchranári i hasiči.

toblerone

V Bratislave sa bude vyrábať legendárna švajčiarska čokoláda

25.06.2022 13:48

Ikonická trojuholníková čokoláda sa začala vyrábať v roku 1908.

litva, rusko

Moskva ide ďalej: Po vyhrážkach spochybňuje hranice Litvy

25.06.2022 12:46

Rusko zákaz prepravy tovaru do Kaliningradskej oblasti označilo za "nelegálne".

Igor Matovič

Matovič svojim: Z hlasovania s fašistami nemusíte mať výčitky

25.06.2022 10:29

Matovič s Hegerom nechcú nechať rodiny v štichu. Svojich upokojujú, že hlasovanie o protiinflačnom balíčku aj s fašistami bolo správne.