Politická platforma

02.04.2022 8:35 | Komentář Petra Žantovského v Parlamentních listech

TÝDEN V MÉDIÍCH.

Mnohá média se proměnila z věcných informačních zdrojů vpropagandistické tlampače, takže někdejší korektní hodnocení krvavé krize na Donbase po Majdanu jsou vystřídána naprosto jednostrannými agitkami provázejícími dnešní nešťastnou ruskou invazi na Ukrajinu.

Petr Žantovský se v pravidelném přehledu mediálních zajímavostí zabývá i tím, že když dnes zakazujeme všechny možné deriváty ruské státní televize a portálu, omezujeme své vlastní informování se o tom, co Ruská federace plánuje a co si o čem myslí. Tím nezužujeme její, ale svůj vlastní horizont.

Připomínkou, že nejen čas je relativní, ale relativní jsou i „pravdy“, které v různých časech zaznívají, začíná dnešní mediální zamyšlení. „Jedna moje věrná čtenářka mě upozornila na článek ze serveru Aktuálně.cz ze srpna 2014. Nesl výmluvný titulek: ‚Svědci: Ukrajinská armáda je jako dobyvatel. Pálí i do škol. Článek se týkal tehdy aktuální války na Donbase. Války vedené prezidentem Porošenkem proti tamním Ukrajincům. V článku zaznělo třeba toto: „Ukrajinská armáda a zvláště jednotky domobrany se chovají na východě Ukrajiny jako dobyvatelé. Rabují obchody i sklady s potravinami. Například ukrajinskou armádou obklíčený Luhansk se podobá vybombardovanému a vypálenému městu Stalingrad za druhé světové války.“ 

S názorem, že může být někdy ošidné obviňovat jen Rusko a idealizovat si kroky kyjevské vlády, souhlasí i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, Také podle Jiřího Šedivého se ukrajinská armáda chová ve vlastní zemi jako bezohledný dobyvatel, který ničí celé městské čtvrti. „Do lidí se tím zasévá nesmiřitelná nenávist na celá desetiletí,“ varoval tehdy generál. V článku jsou citovány názory lidí žijících v decimovaném Donbasu.

Například: „Jenomže Stalingrad srovnal se zemí německý wehrmacht, zatímco Luhansk – a nyní i ostřelovaný Doněck – ničí naše vlastní armáda. Jak třeba chápat to, že si ukrajinští tankisté jen tak pro zábavu či rozptýlení vybírají za cíle obchody a pálí do nich ze svých kanónů? Jak zdůvodnit rozstřílenou elektrárnu či vodárnu? Tohle na Ukrajině páchají jednotky, které si říkají ukrajinská armáda. Stále častěji se proto lidé na východě Ukrajiny ptají: co je to za prezidenta, který pošle armádu na svůj národ“, cituje mediální analytik.

Místo rozborů jen emocionálně laděné výkřiky.

Proto lidé s touto zkušeností usilovali o federalizaci Ukrajiny, aby mohli rozhodovat o svých životech. Tuhle legitimní šanci jim ale dosud nikdo nedal. Válka přispívá mezi lidmi na východní Ukrajině vlastně jen k tomu, že se stále více přiklánějí k Rusku. Je to prosté a není co vysvětlovat. Stát poslal armádu na své občany, zabíjí je … bojuje se svým národem. Sám se tím v našich očích postavil mimo zákon. V které civilizované zemi je tohle možné?! Respektoval jsem požadavky Majdanu. Ale když chceme i my rozhodnout o své budoucnosti, tak na nás pošlou armádu… Zdá se, že Evropě stále nedochází, že na její půdě se odehrává regulérní genocida, říkali různí lidé novináři Janu Gazdíkovi z Aktuálně,“  a Petr Žantovský poukazuje na to, jak profesionálně se toto médium chovalo před osmi lety.

Nahlíželo totiž na východoukrajinský konflikt komplexně, neprovozovalo propagandu jen jedné nebo druhé straně. Když si však nalistujete týž server dnes, vyřítí se na vás během jediného dne záplava článků, které se vztahují k ruské invazi na Ukrajinu, ale nenajdete v nich jedinou zmínku o tom, že i tato nešťastná válka má své viníky nejen v Moskvě, ale i v Kyjevě. Takže místo seriózních a všestranných rozborů se dočítáme jen emocionálně laděné výkřiky: „Černihiv hlásí obrovský útok v centru města. Rusové přitom slíbili utlumení úderů. Putinovy novinářky. Carevny propagandy lžou o nacistech v Kyjevě a spílají Západu. Únava z války? Ukrajinci bojují za nás a bez nás, dlužíme jim strašně moc. Memento války. Rusové v Mariupolu zničili téměř každý dům, ve městě jsou masové hroby.“ A tak bych mohl pokračovat,“ poznamenává mediální odborník.

Média se proměnila v propagandistické tlampače

Vadí mu, že podobně jako citovaný server se také mnohá další média proměnila z věcných informačních zdrojů v propagandistické tlampače. Někdejší korektní a oboustranná hodnocení krvavé krize na Donbase po Majdanu jsou vystřídána naprosto jednostrannými agitkami provázejícími dnešní nešťastnou ruskou invazi na Ukrajinu. Zapomíná se, že každý takový konflikt mívá více než jednoho viníka. Chceme-li pochopit důvody a příčiny této války, musíme poznat podrobně a bez předsudků jednotlivé aktéry. To neznamená dělat advokáta Kremlu, ale nepouštět ze zřetele všechny okolnosti, včetně těch z nedávné historie. Vojenskou agresi nelze ničím omluvit. Je ale nutné o ní přemýšlet v kontextu a v souvislostech, chceme-li zůstat novináři, a nikoli jen nosiči vlajek. Těch či oněch, zdůrazňuje Petr Žantovský.

Pro druhé téma se nechal inspirovat jedním z našich čtenářů, který mu poslal mailem kopii sdělení Českého telekomunikačního úřadu, týkající se zákazu vysílání ruských médií Russia Today a Sputnik. Neodolám, abych zde nepřetiskl celý ten absurdní úřední přípis. Předně z něj uvidíte, jak krkolomným jazykem a stylem jsou psány tyto novodobé cenzurní reglementy, to snad ani není česky – a také se dozvíte, jak nám Brusel velí do posledního detailu, co smíme a nesmíme dělat. Tedy zde je to veledílo úřední myši,“ nabízí mediální analytik: 

Nuže, to je vážné sdělení. Znamená v překladu do lidštiny: „Pokud se, vážený adresáte, dopouštíte zločinu v podobě umožnění sledování uvedených médií, jste povinen to nahlásit (sám sebe udat), a pak čekat na ortel, který bude jistě citelný. To podstatné zaznívá v samotném Nařízení EU z 1. března, upozorňuje Petr Žantovský. Zde mimo jiné čteme:

„Provozovatelům se zakazuje vysílat jakýkoli obsah prováděný právnickými osobami, subjekty nebo orgány uvedenými v příloze XV (RT, Sputnik), a to i prostřednictvím přenosu nebo šíření jakýmikoli prostředky, jako jsou kabelové, satelitní, IP-TV, prostřednictvím poskytovatelů internetových služeb, internetové platformy nebo aplikace pro sdílení videonahrávek, ať již nové, nebo předem nainstalované, nebo umožnit jejich vysílání či k němu jinak přispívat… Veškeré licence či povolení, ujednání o přenosu a distribuci s právnickými osobami, subjekty nebo orgány uvedenými v příloze XV se pozastavují…. Zakazuje se vědomá a záměrná účast na činnostech, jejichž cílem nebo důsledkem je obcházení zákazů stanovených v tomto nařízení…“

Zákazem zužujeme svůj vlastní informační horizont

Celé je to s prominutím na hlavu. Když si zakážeme sledovat infotoky z některých, zejména oficiálních zdrojů, nedozvíme se, co ta oficiální místa chtějí a zamýšlejí. Když došlo k útoku na Světové obchodní centrum v roce 2001, většina zainteresovaných pozorovatelů velmi pozorně sledovala informace z arabské televize sídlící v Kataru Al-Džazíra, protože to byla a je televize, která má zpravidla nejlepší autentické informace z útrob arabského a často i teroristického světa, vysvětluje mediální odborník.

Vždyť tím, že dnes zakazujeme všechny možné deriváty ruské státní televize a portálu, omezujeme své vlastní informování se o tom, co Ruská federace plánuje a co si o čem myslí. „Tím zužujeme ne její, ale svůj vlastní horizont. Ochuzujeme se o důležité poznání, které může být zásadní pro naše další rozhodování. Jinými slovy, chováme se stejně nechytře, jako kdysi komunisté, když zakazovali poslech Rádia Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky, Deutsche Welle či Rádia Vatikán. Přitom právě o tom posledním se říkala jedna pozoruhodnost. Kde na světě se vyučuje nejpřísněji marxismus-leninismus? Přece ve Vatikánu. Protože poznat nepřítele znamená rozumět mu a vyzrát na něj. To ovšem zřejmě Evropská unie a Česká republika ve vztahu k současnému konfliktu podceňuje, a to ke své vlastní škodě,“

říká Petr Žantovský.