Racionalita rovnováhy

(Napísané autorom pre agentúru Reuters, „Americká válka na Ukrajině je ve skutečnosti válkou proti Německu“.)

Sankce: zabít dvě mouchy jednou ranou – Rusko a Evropu. Je známo, že jakékoli ekonomické sankce jsou doprovázeny bumerangovým efektem (negativní důsledky pro stát, který sankce inicioval). Síla bumerangové stávky se v jednotlivých zemích značně liší. Bumerangový efekt je mnohem silnější pro Evropu než pro Spojené státy. A v rámci Evropské unie je rozsah negativních dopadů také velmi velký. Sankce z roku 2014 („pro Krym“) se značně lišily v síle bumerangového efektu.

Studie Matthieua Crozeta a Juliana Hinze se pokusila vypočítat ztráty, které Západ utrpěl v důsledku poklesu vývozu zboží do Ruska do poloviny roku 2015. Ztráty činily 60,2 miliardy dolarů. Pouze 17,8% těchto ztrát bylo způsobeno zavedením protisankcí Moskvou. Zbývajících 82,2% jsou ztráty, které lze nazvat „dobrovolným výstřelem do nohy“ a 76,7% těchto ztrát (více než 46 miliard dolarů) utrpěly země Evropské unie. A pouze 23,3% padlo na zbytek Západu (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Švédsko, Švýcarsko atd.). V rámci EU jsou negativní výsledky první vlny sankcí také velmi odlišné. Ve studii „Poučení ze sankcí EU proti Rusku v letech 2014–2015“ jsou odhady škod, které utrpěly jednotlivé členské státy EU do poloviny roku 2015. Zde je seznam zemí s největšími ztrátami (miliony eur): Německo – 2 566; Itálie – 668; Francie – 612; Nizozemsko – 591; Polsko – 521. Vezmeme-li relativní ukazatele, ukazuje se, že pro Německo (první ekonomiku EU) jsou třikrát citlivější než pro Francii a Itálii. Dnes, v kontextu nové sankční války proti Rusku, vidíme podobný obrázek.

Začátkem března Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu a Rakouský institut pro ekonomický výzkum (WIFO) rychle připravily zprávu o ekonomických důsledcích sankcí očekávaných Západem. Podle tohoto dokumentu se ztráty ekonomik všech zemí, které iniciují sankce, odhadují na 0,17 procenta celkového HDP. Německo a Rakousko budou muset čelit ztrátám ve výši 0,4% a 0,3% ročního HDP, zatímco USA utrpí ztráty ve výši pouhých 0,04%. Ze spojenců utrpí největší ztráty Litva (2,5% v simulovaném scénáři), Lotyšsko (2,0%) a Estonsko (2,0%). Západní média říkají, že náklady na sankční válku proti Rusku jsou nevyhnutelné, ale aby člověk dosáhl vítězství v této válce, měl by být trpělivý a demonstrovat jednotu Západu. Jednota však nefunguje.

To je jasně vidět na příkladu nákupů ruského zemního plynu. Je známo, že dodávky z Ruska do EU do konce roku 2021 představovaly 45 % dovozu zemního plynu a 40 % spotřeby. To je v průměru. V zemích, jako je Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Rakousko, Rumunsko a Slovinsko, se závislost na Rusku při dovozu plynu pohybuje od 75 do 100 %. Nad průměrem EU je závislost na dovozu zemního plynu z Ruska a Německa 49 %. Itálie má 46%.

Pestrý obraz je také pozorován, pokud jde o závislost na dovozu ropy z Ruska. Na konci roku 2020 představovalo Rusko 24, 9% dovozu černého zlata Evropské unie. Následující země mají nejvyšší závislost na ruském dovozu ropy (%): Slovensko – 78,4; Litva – 68,8; Polsko – 67,5; Finsko – 66,8; Maďarsko – 44.6. Výrazně vyšší než průměr EU je index závislosti těchto zemí (%): Rumunsko – 32,8; Estonsko – 32,0; Německo – 29,7; Česká republika – 29.1; Řecko – 26.3. A znatelně nižší než průměrná závislost na dovozu ruské ropy ve druhé ekonomice EU – Francii (13,3%), třetí ekonomice – Itálii (12,5%), Nizozemsku (21,0%). Ve Velké Británii představovalo Rusko pouze 12, 2% dovozu ropy. Můžete hádat, že postoje Maďarska nebo Finska k omezením nebo zákazům dovozu černého zlata z Ruska se nemusí příliš shodovat s postoji Nizozemska nebo Francie. A opravdu se neshodují. 27 zemí EU má velké rozdíly, pokud jde o závislost na dovozu hnojiv, obilí, kovů a dalšího zboží. Z toho plynou velké politické rozdíly v hodnocení proveditelnosti sankcí EU proti Rusku vedoucími představiteli těchto zemí.

Amerika spíše není účastníkem, ale iniciátorem a organizátorem sankční války. Zahraniční obchod mezi USA a Ruskem nikdy nebyl velký. V loňském roce představovaly Spojené státy pouze 4,4% obratu ruského zahraničního obchodu. A pro Evropskou unii – 35,9%. I kdyby Washington vynuloval svůj obchod s Moskvou, Moskvy by se to příliš ekonomicky nedotklo. Vynulování obchodu EU s Ruskem by však mohlo způsobit hmatatelnou a dokonce zdrcující ránu.

Proto sankční válka proti Rusku vypadá takto: Washington plánuje válku, přichází se všemi novými „pekelnými“ sankcemi proti Moskvě a provedení vymyšlených sankcí je svěřeno Bruselu, který přivádí týmy z Washingtonu do 27 členských států EU. Nicméně čím tvrdší je tlak Washingtonu na Brusel, tím více trhlin vzniká ve struktuře Evropské unie.

V Evropě byly zcela jasně identifikovány tři tábory. První zahrnuje Maďarsko, Srbsko (které není členem EU), řadu dalších států. Dávají jasně najevo, že pro ně jsou národní zájmy vyšší než zájmy kolektivního Západu. Druhý tábor reprezentují pobaltské země, Polsko a Česko jsou charakterizovány rusofobním fanatismem. Třetí tábor je reprezentován Německem a Francií. Snaží se manévrovat a pomalu se dohodnout na něčem s Moskvou. Jak Berlín, tak Paříž chápou, že pokud se Evropská unie nezhroutí v důsledku sankční války, pak to budou oni, kdo bude muset zaplatit za škody způsobené bumerangovým efektem. Někteří odborníci však předpovídají, že neexistuje žádná šance na zachování EU.

Oportunismus Bruselu, Berlína a Paříže, který se vzpírá tlaku Washingtonu, by mohl skončit kolapsem Evropské unie. Dělící čáry jsou sledovány i v rámci členských států. To je zvláště patrné na příkladu Německa. Tým kancléře Olafa Scholze dělá vše, co je v jeho silách, aby zavedl washingtonské sankční vynálezy. A miliony Němců protestují proti sankcím. Protestuje i německý byznys. 10. března Vyjádřila Asociace malých a středních podniků Německa obavy, že začátek růstu cen energetických nosičů povede k masovým bankrotům podniků. Markus Jerger – výkonný ředitel asociace, uvedl: „Federální asociace malých a středních podniků se obává bankrotů společností a ztrát pracovních míst v důsledku vysokých cen energií“. Ceny energií se pro mnoho podnikatelů staly existenčním problémem a někdy přímo likvidační. Neúměrně vysoká zátěž sankční války, která dopadá na Evropu, je široce diskutována v médiích. Většina autorů to však kvalifikuje jako náklady nevyhnutelné v každé válce. Říká se, že válka je válka, není čas se oblékat a žalovat.

Někteří experti však mají podezření, že Rusko není jediným cílem americké sankční války. Soudě podle ztrát, které Evropa utrpí, není Evropa pro Washington spojencem, ale cílem. Zde je názor Jacoba Kedmiho, který vyjádřil 30. března: „Zajímá mě, co se nyní děje v Evropě. Pamatujete si, jak se Evropská unie původně jmenovala? To je pravda, Evropské společenství uhlí a oceli. A kde je uhlí a ocel teď? Samotní Evropané vyřazují to, na čem byla tato aliance založena. Nyní Evropě hrozí, že zůstane bez uhlí a bez oceli. Kdo tomu tleská? Amerika. Neexistuje účinnější způsob, jak oslabit a srazit evropský průmysl na kolena, než sankce proti Rusku. A Evropané vyhověli. Americký průmysl z toho bude mít jen prospěch. Američané zvítězí dvakrát: prodají svou energii Evropě za trojnásobnou cenu, čímž učiní její průmysl nerentabilním, a souběžně s tím budou rozvíjet svůj průmysl. Je to tak jednoduché.“

Tento jistě nový pohled na sankční válku lze vyjádřit následovně: Spojené státy, které rozpoutaly válku, chtějí zabít dvě mouchy jednou ranou. Nejen Rusko, ale i Evropu. Washington má navíc mnohem větší šanci zabít druhého hráče světové ekonomiky.

A zde je pohled na to, co se děje, vyjádřil se slavný americký ekonom Michael Hudson. Podle jeho názoru ti, kdo plánovali sankční válku ve Washingtonu, nejsou vůbec hlupáci. Střízlivě usoudili, že sankce Moskvu nesvrhnou. Ale Evropa se snadno „poníží a vyčerpá“. „Ponížení“ je nejlepší způsob, jak zbavit se konkurenta ze Starého světa a zaujmout jeho místo.

Michael Hudson říká o nepřátelských akcích na Ukrajině: „Je to válka vedená za účelem likvidace obchodních vztahů našich spojenců, aby nemohli obchodovat s Ruskem. Nemohou kupovat ruskou ropu. Musí být závislí na americké ropě a plynu, za které budou muset zaplatit třikrát až čtyřikrát tolik. Budou muset být závislí na americkém zkapalněném zemním plynu. To stejné platí o umělých hnojivech a my jim nedovolíme je nakupovat z Ruska, nebudou moci aplikovat hnojivo na půdu a bez hnojiv klesnou výnosy asi o 50%. Hlavním konkurentem Ameriky je podle Hudsona Německo. Pokud „zlikvidujete ekonomicky“ Německo, zbytek Evropy se zhroutí sám.

Hudson uzavírá: „Americká válka na Ukrajině je ve skutečnosti válkou proti Německu. Německo a Evropa jsou pro Ameriku nepřátelé. Americká válka na Ukrajině je ve skutečnosti válkou proti Německu a Spojené státy to daly jasně najevo!