Racionalita rovnováhy

(Podľa mnohých západných a našich hlupákov ruskom „podplatení“ ľudia. Ale na rozdiel od nich vládnu rozumom a používajú logiku.)

Podle některých kontroverzní Jacques Baud (JB) v interview švýcarskému časopisu Zeitgeschehen im Fokus (ZiF), publikovaný 29. září, rozhovor zřejmě proběhl před referendy na Donbase.

ZiF: Terénní úspěchy v oblasti Charkova jsou západními médii oslavovány jako obrovský úspěch Ukrajinců. Jak hodnotíte současnou situaci?

JB: Znovudobytí Charkovské oblasti na začátku září se zdá být pro ukrajinské ozbrojené síly úspěchem. Naše média jásala, přejímala ukrajinskou propagandu a podávala nám obraz, který neodpovídal skutečnosti. Při bližším pohledu na operace mohla být Ukrajina obezřetnější. Z vojenského hlediska je tato operace taktickým vítězstvím Ukrajinců a operačně-strategickým vítězstvím ruské koalice.

ZiF: Jak jste dospěl k tomuto hodnocení?

JB: Na ukrajinské straně byl Kyjev pod tlakem, aby dosáhl úspěchu na hřišti. Volodymyr Zelensky se obával, že západní podpora se zastaví, a Američané ho vyzvali, aby zahájil ofenzivu v Chersonské oblasti. Tyto neuspořádaně vedené ofenzívy s obrovskými ztrátami a bez úspěchu vedly k napětí mezi Zelenským a jeho generálním štábem. Někteří západní experti již před několika týdny zpochybňovali přítomnost Rusů v Charkově, protože ti zjevně neměli v úmyslu ve městě bojovat. Ve skutečnosti jejich přítomnost v regionu sloužila výhradně k tomu, aby ukrajinské jednotky nebyly schopny napochodovat do Donbasu, který je skutečným operačním cílem Rusů.

Informace dostupné v srpnu naznačovaly, že Rusové plánovali opustit tuto oblast dlouho před zahájením ukrajinské ofenzívy. Proto se spořádaně stáhli spolu s některými civilisty, kteří se mohli stát obětí odvety. Důkazem toho je, že obrovský muniční sklad v Balaklaji byl prázdný, když ho Ukrajinci objevili, což dokazuje, že Rusové již několik dní evakuovali veškerý citlivý personál a materiál. Rusové dokonce opustili sektory, které Ukrajina nenapadla. V oblasti zůstalo jen několik vojáků ruské Národní gardy a donbaské domobrany.

V té době byli Ukrajinci zaneprázdněni četnými útoky v Chersonské oblasti, které od srpna opakovaně vedly k neúspěchům a obrovským ztrátám jejich armády. Když americké zpravodajské služby zaznamenaly ústup Rusů z Charkovské oblasti, viděly šanci na úspěch Ukrajinců a předaly jim informace. Ukrajina se tedy náhle rozhodla zaútočit na oblast, která už byla prakticky prázdná.

ZiF: Proč se ruská vojska stáhla?

JB: Rusové měli zřejmě na mysli konání referend v Luganské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti a uvědomili si, že Charkovská oblast není pro jejich cíle bezprostředně použitelná a že jsou ve stejné situaci jako v červnu s Hadím ostrovem: Energie potřebná k obraně této oblasti byla větší než její strategický význam.

Stažením z Charkova mohla ruská koalice upevnit svou obrannou linii podél řeky Oskol a rozšířit svou přítomnost na severu Donbasu. To jí umožnilo výrazně postoupit směrem k Bachmutu, klíčovému bodu v sektoru Slavjansk-Kramatorsk, který je skutečným cílem ruské koalice.

Když už nebyli v Charkově, aby tam „opravili“ ukrajinskou armádu, bombardovali elektrickou infrastrukturu, aby zabránili ukrajinským posilám dostat se na Donbas vlakem. Všechny ruské koaliční síly se tak nyní nacházejí v oblasti, která by se po referendu ve čtyřech oblastech na jihu Ukrajiny mohla stát novými hranicemi Ruska.

ZiF: Není to ale pro Ukrajince stále úspěch?

JB: Pro Ukrajince to bylo Pyrrhovo vítězství. Postupovali k Charkovu, aniž by narazili na jakýkoli odpor, a prakticky nedošlo k žádným bojům. Místo toho se z oblasti stala obrovská „ohnivá bublina“ (nebo „zóna zabíjení“ – „зона поражения“), v níž ruské dělostřelectvo dokázalo zničit odhadem 4 000 až 5 000 Ukrajinců (asi 2 brigády), zatímco ruská koalice utrpěla jen nepatrné ztráty, protože se zde nebojovalo.

Tyto ztráty jsou navíc ke ztrátám z chersonské ofenzívy. Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua ztratili Ukrajinci během prvních tří zářijových týdnů asi 7 000 mužů. Ačkoli tyto údaje nebyly ověřeny, jejich výše odpovídá odhadům některých západních odborníků. Jinými slovy, zdá se, že Ukrajinci v posledních měsících ztratili asi 25 procent z deseti brigád, které mohly být s pomocí Západu postaveny a vybaveny. Zdaleka nejde o milionovou armádu, o níž mluví ukrajinské vedení.

ZiF: Přesto naše média hovoří o ukrajinském vítězství?

JB: Z politického hlediska je to strategické vítězství Ukrajinců a taktická prohra Rusů. Je to poprvé od roku 2014, kdy Ukrajinci získali zpět tolik území, zatímco Rusové zřejmě ztrácejí. Ukrajinci využili této příležitosti ke sdělení svého konečného vítězství, což nepochybně vzbudilo přehnané naděje a dále snížilo ochotu k jednání. 

Proto Ursula von der Leyenová prohlásila, že není čas na „ústupky“.¹ Toto Pyrrhovo vítězství je tak pro Ukrajinu otráveným dárkem. To vede k tomu, že Západ přeceňuje schopnosti ukrajinských ozbrojených sil a místo vyjednávání je tlačí k dalším ofenzivám.

Jak je vidět, pojmy „vítězství“ a „porážka“ je třeba diferencovat. Tato nuance je o to potřebnější, že cíle, které Vladimir Putin vyhlásil, tedy „demilitarizace“ a „denacifikace“, se netýkají územních zisků, ale zničení hrozby pro Donbas. Jinými slovy, Ukrajinci bojují o půdu, zatímco Rusové bojují za zničení kapacity. Tím, že se Ukrajinci drží v terénu, nějakým způsobem usnadňují Rusům práci. Půdu si můžete vzít zpět vždycky, lidské životy už ne.

Tím, že naše média věří, že oslabují Rusko, podporují postupný rozpad ukrajinské společnosti. To však odpovídá tomu, jak naši vládní představitelé vnímají Ukrajinu. Na masakry civilistů v Donbasu v letech 2014 až 2022 nereagovali a dnes se o ukrajinských ztrátách zmiňují stejně málo. Ve skutečnosti jsou Ukrajinci pro naše média a úřady jakýmisi „podlidmi“, jejichž život slouží pouze k naplnění cílů našich politiků.

ZiF: Zmínil jste referenda. Změní se něco díky nim na jihu Ukrajiny?

JB: V období od 23. do 27. září se budou konat čtyři referenda. Stejné otázky však nebudou kladeny vždy. V samozvaných republikách Doněck a Lugansk, které jsou oficiálně nezávislé, je otázkou, zda se obyvatelstvo chce připojit k Rusku. V Chersonské a Záporožské oblasti, které jsou oficiálně stále součástí Ukrajiny, se řeší otázka, zda obyvatelé chtějí zůstat na Ukrajině, být nezávislí, nebo být připojeni k Rusku.

Stále však zůstává několik neznámých, např. jaké budou hranice subregionů, které budou připojeny k Rusku. Budou to hranice území, která nyní okupuje ruská koalice, nebo hranice ukrajinských regionů? Pokud by se jednalo o druhou možnost, pak by ještě mohlo dojít k ruským ofenzivám s cílem obsadit zbývající regiony (oblasti) …

ZiF: Máte nějaké informace o možném výsledku referenda?

JB: V této fázi je obtížné odhadnout výsledek referend. Průzkumy veřejného mínění, jejichž spolehlivost nelze posoudit, hovoří o tom, že 80 až 90 procent lidí je pro připojení k Rusku. To se zdá být reálné vzhledem k několika faktorům. Zaprvé, jazykové menšiny na Ukrajině jsou od roku 2014 vystaveny omezením, která z nich činí občany druhé kategorie.

Například ukrajinská politika vedla k tomu, že se rusky mluvící občané přestali cítit jako Ukrajinci. To zdůraznil i zákon o právech původního obyvatelstva z července 2021, který je podobný norimberským zákonům z roku 1935, jež přiznávaly občanům různá práva v závislosti na jejich etnickém původu. Z tohoto důvodu napsal Vladimir Putin 12. července 2021 článek, v němž vyzval Ukrajinu, aby považovala rusky mluvící za součást ukrajinského národa a upustila od diskriminace, kterou nový zákon navrhuje. 

Proti tomuto zákonu, který navazuje na zrušení zákona o úředním jazyce z února 2014, jež bylo spouštěčem odtržení Krymu a Donbasu, samozřejmě žádná západní země neprotestovala.

Navíc se Ukrajinci v boji proti odtržení Donbasu nikdy nesnažili „získat srdce a mysl“ povstalců. Naopak, dělali vše pro to, aby je ještě více vyhnali bombardováním, zaminováním silnic, odpojením od pitné vody, nevyplácením důchodů a mezd nebo zastavením všech bankovních služeb. To je přesný opak účinné protipovstalecké strategie.

A konečně dělostřelecké a raketové útoky na obyvatelstvo Doněcka a dalších měst v Záporožské a Chersonské oblasti, jejichž cílem je zastrašit obyvatelstvo a zabránit mu jít k volbám, ještě více vzdalují obyvatelstvo od Kyjeva. Dnes se ruskojazyčné obyvatelstvo obává ukrajinské odvety v případě neschválení referenda.

Jsme tedy v situaci, kdy západní země oznamují, že tato referenda neuznávají. Na druhou stranu však neudělali vůbec nic pro to, aby Ukrajina přijala inkluzivnější politiku vůči svým menšinám. V konečném důsledku by tato referenda mohla ukázat, že ukrajinský národ ve skutečnosti nikdy neexistoval.

ZiF: Jsme v nezvratné situaci?

JB: Ano, tato referenda zmrazí situaci a učiní dobytí Ruskem nezvratným. Je zajímavé, že Ukrajina by víceméně zachovala konstelaci před únorem 2022, kdyby Západ umožnil Zelenskému pokračovat v návrhu, který předložil Rusku na konci března 2022. Připomínám, že Zelensky předložil 25. února první návrh na jednání, s nímž Rusové souhlasili. Evropská unie jej však odmítla a přispěla na zbrojení počátečním „balíčkem“ ve výši 450 milionů eur. V březnu Zelensky učinil nabídku, kterou Rusko uvítalo. Byla připravena k jednání, ale EU přišla znovu a zabránila tomu druhým „balíčkem“ 500 milionů eur na zbraně.

Jak uvádí Ukrajinská pravda, 2. dubna Boris Johnson zavolal Zelenskému a požádal ho, aby svůj návrh stáhl, jinak ho Západ přestane podporovat. 9. dubna během své návštěvy Kyjeva Johnson totéž ukrajinskému prezidentovi zopakoval znovu. Ukrajina tedy byla připravena s Ruskem jednat, ale Západ o jednání nestál, jak dal Johnson najevo při své poslední návštěvě Ukrajiny v srpnu.

Rusko se k referendu rozhodlo určitě kvůli vyhlídce, že k žádným jednáním nedojde. Je třeba připomenout, že Vladimir Putin až dosud vždy odmítal myšlenku integrace jižních území Ukrajiny do Ruska.

Dále je třeba připomenout, že pokud by Západu tolik záleželo na Ukrajině a její územní celistvosti, Francie a Německo by své závazky vyplývající z Minské dohody jistě splnily ještě před únorem 2022. Navíc by nechali Zelenského pokračovat v jeho návrhu na dohodu s Ruskem v březnu 2022.

ZiF: Jaký je záměr Vladimira Putina s částečnou mobilizací?

JB: Především je třeba připomenout, že Rusko na Ukrajině zasáhlo s podstatně menším počtem vojáků, než jaký Západ považuje za nezbytný pro útočné tažení. To lze vysvětlit dvěma způsoby. Za prvé, Rusové se spoléhají na své mistrovství v „operačním umění“ a hrají v divadle války se svými operačními moduly jako šachisté. To jim umožňuje pracovat s menším počtem vojáků. Jinými slovy, vědí, jak efektivně provádět operace.

Druhým důvodem, který naše média záměrně ignorují, je skutečnost, že naprostou většinu bojů na Ukrajině vedou domobranci z Donbasu. Když se zmiňují o „Rusech“, museli by říkat – kdyby byli upřímní – „ruská koalice“ nebo „ruskojazyčná koalice“. Jinými slovy, počet ruských vojáků na Ukrajině je relativně malý. Navíc je ruskou praxí ponechávat vojáky v oblasti operací pouze po omezenou dobu. To znamená, že své jednotky střídají častěji než Západ.

K těmto obecným úvahám se přidávají možné důsledky referenda na jihu Ukrajiny, které pravděpodobně prodlouží ruskou hranici o téměř 1 000 kilometrů. To vyžaduje další kapacity pro vybudování robustnějšího obranného systému, zřízení zázemí pro vojáky atd. V tomto smyslu je tato částečná mobilizace logickým důsledkem toho, co jsme viděli výše.

ZiF: Hrozí v této situaci nebezpečí jaderné eskalace? 

JB: Vladimir Putin ve svém projevu 21. září zmínil nebezpečí jaderné eskalace. Konspiračně-teoretická média (tj. média, která vytvářejí narativy z nesourodých informací) samozřejmě okamžitě hovořila o „jaderné hrozbě“. To je případ RTS ve francouzsky mluvícím Švýcarsku.

Ve skutečnosti je to špatně. Pokud si přečtete text Putinova projevu, zjistíte, že nevyhrožoval použitím jaderných zbraní. Mimochodem, od začátku konfliktu v roce 2014 tak ještě nikdy neučinil. Místo toho varoval Západ před použitím těchto zbraní. Připomínám, že 24. srpna Liz Trussová prohlásila, že by bylo přijatelné zasáhnout Rusko jadernými zbraněmi a že je připravena tak učinit, i kdyby to mělo vést ke „globálnímu vyhlazení!“ Mimochodem, není to poprvé, co současná britská premiérka učinila taková prohlášení, která již v únoru vyvolala varování Kremlu. Mimochodem, připomínám, že Joe Biden se letos v dubnu rozhodl opustit americkou politiku „ne-použití jaderných zbraní jako první“, a vyhradil si tak právo poprvé použít jaderné zbraně.

Vladimír Putin tak zjevně nedůvěřuje zcela iracionálnímu a nezodpovědnému chování Západu, který je ochoten obětovat vlastní občany pro dosažení cílů vedených dogmatismem a ideologií. To se mimochodem v současné době děje i v oblasti energetiky a sankcí. Putin je jistě znepokojen reakcemi našich vůdců, kteří se ocitají ve stále nepříjemnější situaci kvůli katastrofální ekonomické a sociální situaci, kterou sami svou neschopností způsobili. Tento tlak na naše vládní představitele by mohl vést k eskalaci konfliktu, jen aby neztratili tvář…..

Vladimir Putin ve svém projevu nehrozí použitím jaderných zbraní, ale jiných druhů zbraní. Má samozřejmě na mysli nadzvukové zbraně, které nemusí být jaderné, aby byly účinné. Mimochodem, na rozdíl od tvrzení RTS není použití taktických jaderných zbraní součástí ruské operační doktríny již mnoho let.

Jinými slovy, Západ a jeho chybné chování jsou skutečnými faktory nejistoty…

ZiF: Chápou naši politici situaci?

JB: Nejsem si jist, zda naši politici mají jasný a objektivní pohled na situaci. Nedávné tweety Ignazia Cassise (prezident Švýcarska) ukazují, že jeho informovanost je nízká.

Zaprvé, když zmiňuje roli Švýcarska a jeho neutralitu při poskytování dobrých služeb, je to mimo mísu. Podle Ruska se Švýcarsko vzdalo svého neutrálního statusu, a pokud chce v tomto konfliktu hrát konstruktivní roli, musí svou neutralitu prokázat. K tomu máme velmi, velmi daleko.

Za druhé, když Cassis vyjádřil Lavrovovi své obavy z použití jaderných zbraní, zjevně nepochopil nic z toho, co mu Vladimir Putin vzkázal. Problém současných západních politiků spočívá v tom, že nikdo z nich nemá intelektuální schopnosti čelit výzvám, které sami svou hloupostí vytvořili. Cassis by nepochybně udělal lépe, kdyby své obavy sdělil Trussové a Bidenovi!

Rusové – a zejména Vladimír Putin – se vždy vyjadřovali velmi jasně a systematicky a metodicky dělali to, co řekli, že budou dělat. Nic víc a nic míň. Samozřejmě lze s jeho slovy nesouhlasit, ale bylo by velkou chybou a pravděpodobně i trestným činem neposlouchat, co říká. Kdybyste totiž poslechli, mohli jste zabránit tomu, aby se situace stala takovou, jaká je. 

Pod záminkou, že Vladimir Putin je diktátor, lidé odmítají poslouchat, co říká, a pak se diví tomu, co dělá. Tohle je prostě hloupost. Naše média – citoval jsem RTS – nejenže nereprodukují jejich prohlášení pravdivě, ale překrucují je, aby vytvořila narativ, který neodpovídá skutečnosti. Například v souvislosti s projevem Vladimira Putina 21. září mu RTS vkládá do úst termín „nacistický režim v Kyjevě „. Putin však tento termín nikdy nepoužívá. Místo toho mluví o „neonacistickém režimu“, což je technicky i politicky něco úplně jiného, jak jsem podrobně vysvětlil ve své knize Operace Z, a odpovídá to termínům, které se na Západě (před únorem 2022) používaly k popisu sil, které určují ukrajinské dění.

Je také zajímavé porovnat obecnou situaci, které jsme v současnosti svědky, s tím, co bylo popsáno ve zprávách RAND Corporation zveřejněných v roce 2019, které byly návodem, jak destabilizovat Rusko.

Jak je vidět, to, co v současnosti pozorujeme, je výsledkem pečlivě naplánovaného scénáře. Je velmi pravděpodobné, že Rusové tímto způsobem dokázali předvídat, co proti nim Západ chystá. Rusko se tak mohlo politicky a diplomaticky připravit na krizi, kterou chtělo vyvolat. Právě tato schopnost strategického předvídání ukazuje, že Rusko má stabilnější, efektivnější a výkonnější vedení než západní země. Z tohoto důvodu se domnívám, že pokud se tento konflikt vyostří, bude to spíše kvůli neschopnosti Západu než kvůli kalkulu Ruska.

Pokud jde o Švýcarsko, konstatuji, že Švýcarsko bylo od počátku vtaženo do destabilizační a podvratné kampaně namířené proti Rusku. Sankce, v nichž Švýcarsko zůstává jedním z hlavních aktérů – v současnosti je druhým největším „sankcionátorem“ na světě hned po USA – mají za jediný cíl převrat v Rusku.

Neschopnost předvídat tuto zcela předvídatelnou situaci a včas jednat před únorem 2022, aby Ukrajinci splnili své závazky vyplývající z Minské dohody, se mi jeví jako největší selhání švýcarské diplomacie od roku 1938, kdy se již zkompromitovala …

PPL